Tento článek bych rád věnoval všem, kteří přemýšlejí o změně kariéry, ale nemají IT vzdělání ani praxi. Ve stejné situaci jsem se před 3 lety ocitl i já. Můj profil tehdy vypadal nějak takto: Věk 30 let, ženatý, s jedním dítětem a druhým na cestě, vystudovaný (pro IT) nerelevantní obor na ekonomické VŠ a pracovní praxe jako prodejce elektroniky a markeťák.
Od roku 2021 jsem se individuálně vzdělával v programování, konkrétně v jazyce Python. Několik měsíců jsem strávil samostudiem pomocí YouTube videí a v roce 2022 jsem absolvoval 285hodinový online kurz programování v Pythonu doplněný o večery a víkendy dalšího samostudia. Od března 2023 jsem nastoupil do své první IT pozice jako tester v Edhouse, kde v současnosti pokračuji a dále se rozvíjím.
Rád bych vás předem upozornil, že cílem článku není vás znechutit nebo rozmluvit vám rozhodnutí dostat se do IT, ale přidat reálný, marketingem nezbarvený, pohled na to, na co se připravit a co taková změna obnáší.
Jako markeťák máte za úkol vytvářet iluzi ideálního světa, nejlépe ve spojení s vaší službou či produktem. Zadejte si do Googlu výrazy typu: „Rekvalifikace do IT“ nebo „Jak se stát programátorem“ – budete zavaleni nabídkou inzerátů na placené kurzy. Inzerátů, kteří píši markeťáci s cílem prodat vám jejich službu – kurz. Jednotlivé argumenty se neustále opakují: IT platy patří mezi nejvyšší v ČR, do IT se může dostat každý, dlouhodobý nedostatek IT pracovníků v ČR,nastartujte s námi kariéru v IT apod.
Nikde se ale nedočtete, že samotný kurz vám nedá dostatečné technické znalosti k tomu, abyste do IT opravdu mohli jít pracovat. Je pravdou, že v IT je nedostatek pracovníku, ale převážně je nedostatek a zájem o zkušené pracovníky (seniory). U juniorních pozic je situace opačná – kandidátů je mnoho a vašimi konkurenty budou absolventi vysokých škol, kteří strávili 5 let studiem a stovky dalších absolventů různých IT kurzů nebo nadšených samouků.
Popisovat, na jaké nedostatky a konkrétní problémy jsem během studia narazil, by stačilo na samostatný článek. Rád bych zde ale vyzdvihnul 2 obecné faktory, které ovlivní to, jestli dokážete všechny nástrahy překonat, a v IT se prosadit i vy. Jsou jimi čas a motivace.
Nesnáším výmluvu „nemám čas“. Den každého z nás má 24 hodin. „Nemám čas“ znamená – nedávám navrhované činnosti vyšší prioritu než jiným činnostem. Máte rodinu? Práci? Kamarády? Koníčky? Sport? Jste ochotni a můžete si dovolit tyto činnosti na nějakou dobu upozadit a místo toho se věnovat intenzivnímu učení?
Má oblíbená věta z filmu Nová šichta (film o příběhu horníka z Ostravy, který se stal programátorem – pokud jste neviděli, vřele doporučuji) je “Nikdo se nenarodil jako programátor”.
Všechno se dá naučit, jen to vyžaduje čas. Obrovskou spoustu času. Abyste se mohli vzdělat na potřebnou úroveň, budete muset snížit prioritu mnoha vašich aktivit. Kromě samotného psaní kódu potřebujete mít pro získání práce i obecný přehled ze světa IT. Očekává se také nadstandardně zvládnutá práce s počítačem a pokročilá znalost toho, jak počítače fungují. Nutností je angličtina, minimálně na úrovni čtení dokumentace. Dle vašich aktuálních znalostí se může jednat o měsíce, případně roky, kdy bude potřeba se ve volném čase vzdělávat.
Pro mne to znamenalo v nejintenzivnějším období, které trvalo 6 měsíců, trávit 4 dny v týdnu režimem 07.00-16.00 práce, 18.00-22.00 kurz programování + 1 celý víkendový den tvořit úkoly a dohledávat si rozšiřující informace k probírané látce.
Jaká je vaše odpověď na otázku „Proč chcete jít pracovat do IT?“ To, že vás práce musí bavit, považuji za klišé, nicméně v případě rozhodnutí kompletně změnit kariéru s ním musím souhlasit.
Práce na IT projektu je neustálá horská dráha emocí. Radostný pocit, že něčemu rozumíte, bude během vteřiny změněn v beznaděj, kdy se podíváte na nový problém a zjistíte, že vůbec nemáte ponětí, která bije. Tato situace se opakuje neustále dokola, někdy s frekvencí hodin, někdy dnů či týdnů. Pocity euforie střídané naprostou frustrací jsem zažíval od prvních dnů učení, zažívám to při každodenní práci a jsem přesvědčen, že to nikdy nezmizí. Mě osobně tyto návaly emocí baví. Hrál jsem přes 15 let závodně šachy a řešení úkolů v IT mi připomíná momenty z šachové partie, kde jste také velmi často v situaci, se kterou si nevíte rady, ale musíte ji vyřešit a vymyslet pokračování. Ne vždy se vám to povede dle představ, a je pak nutné trávit další čas a energii nad tím, jak to příště udělat lépe.
Pokud je vaší motivací primárně vidina nadprůměrné mzdy, bude vaše mysl stále konfrontována s otázkou „stojí mi to za ty prachy?“ Čím častěji si tuto otázku budete pokládat, tím více se budete přiklánět k tomu odpovědět si „NE“ a všechnu dosud investovanou energii prostě zahodit.
Teoreticky ANO, ale...
Každý má na to dostat se na potřebnou úroveň. Startovací čáru pro svůj rekvalifikační závod má ale každý jinde. Někomu ji posunul osud, někomu dosavadní životní rozhodnutí. Záleží ale jen na tom, jak silnou máte motivaci a jestli jste ochotni do svého cíle investovat potřebné množství času. Pravděpodobně bude celá vaše cesta mnohem náročnější, než jste předpokládali. O to radostnější vás čeká pocit na jejím konci, když nastoupíte do své první IT pozice, třeba k nám do Edhouse.
