I testeři mají svůj příběh, i když nejspíš to nebude nic tak vzrušujícího, jako život agenta 007. Testeři jsou obvykle nenápadní superhrdinové za klávesnicí, kteří posílají jedničky a nuly do virtuálního světa a hledají neustále jeho limity. Co myslíte, mohla by být životní cesta testera zajímavá? Ta Honzova začala zájmem o tvorbu webových stránek. Jak se z vývojáře webů stane tester, nám přiblíží v tomto článku.
Svoje první webové stránky jsem v Poznámkovém bloku „naprogramoval” ještě na základní škole. Vzhledem k tomu, že jejich jediná adresa byla C:\muj_web, nikdo z vás si je zřejmě pamatovat nebude. Naučil jsem se tak HTML a díky prozkoumávání kódu fanouškovských magazínů na přílohách časopisu Score jsem přidal také CSS a částečně JavaScript. S trochou nadsázky by se tedy dalo říct, že se ze mě stal webdesignér a front-end vývojář.
Později jsem začal prozkoumávat možnosti PHP a MySQL a vytvořil stránky pro moji tehdejší kapelu a hudební studio, kde jsme natáčeli album. To pro mě byla „vstupenka“ mezi profesionály, protože jsem díky nim začal spolupracovat s webovým studiem. Nastoupil jsem sice jako grafik a kodér, ale protože se zrovna dokončoval jeden větší projekt, pomáhal jsem s vývojem. A nakonec jsem u toho i zůstal. Stal se tak ze mě full-stack webový vývojář.
Z webového studia se postupem času stala marketingová agentura. Já nabíral zkušenosti s programováním, databázemi a dalšími technologiemi používanými při tvorbě webů. Pomáhali jsme klientům s marketingem a kromě vlastních nástrojů jsme také začali s propojováním různých systémů, automatizací kampaní nebo zpracováním dat. Technická řešení byla často jen na mně, a tak jsem převzal také roli analytika a technické podpory. Vzhledem k tomu, že mám rád výzvy, tak jsme se často pouštěli do neprobádaných vod. Někdy bylo potřeba například napojit e-shop na prehistorický systém nebo hacknout SAP. A protože jsme byli opravdu malá agentura, tak role markeťáka a content-creatora byla tak nějak samozřejmostí.
Postupem času jsem ale zjišťoval, že některé role mi úplně nesedí a rozšiřování mých znalostí je spíše vertikální než horizontální. Vždycky mě bavilo analyzovat a řešit problémy a navrhovat řešení. Naopak mě nebavilo programovat pořád ty stejné formuláře nebo vysvětlovat, že zapnutí a vypnutí opravdu pomůže.
Jako vývojář jsem se nikdy úplně necítil, jako analytikovi mi chyběla ta „technická část“ a na komunikaci s klienty zase nemám náturu. Po prozkoumání pracovních inzerátů jsem tak usoudil, že testerská pozice by pro mě mohla být to pravé. Myslel jsem si, že tester jen kliká na tlačítka a vlastně nemusí nic moc umět = easy money. Jsem rád, že moje představa byla totálně mimo.
Na první testerskou pozici jsem se dostal díky vstupnímu testu, jehož zadání bylo otestovat určitou část webové aplikace, která vypočítávala trasy mezi jednotlivými body. Uvědomil jsem si, že pro správné otestování by bylo potřeba prověřit desítky tisíc kombinací. Takže jsem napsal automatický test, který je prostě všechny ověřil. A měl jsem vyhráno.
Proč mě testování baví? Podstatně se zúžil můj záběr činností a můžu se věnovat tomu, co mě skutečně baví a co umím nejlépe. Komunikuji převážně s vývojáři, takže můžu házet do placu hlášky typu „objevil jsem bottleneck na API“ a všichni ví, o čem mluvím. Hledám problémy, nedostatky a podílím se na návrhu jejich řešení, ale samotné řešení už jde mimo mě. Často se mi například stávalo, že jsem navrhoval řešení v závislosti na svých schopnostech ho realizovat. Díky konkrétnější specializaci se také podílím na mnohem zajímavějších projektech, než jsou e-shopy nebo podobně „nudné“ webové aplikace.
